Se Schnytlikem v kuchyni

Previous Post:   Next Post:

Chřest v cibulovém pyré

Chřestová sezona je v plném proudu. Byla by věčná škoda promarnit příležitost vychutnat si tuhle lahodnou zeleninu v její nejlepší kondici a proto se na našem stole objevuje často a v hojném množství. Střídá se chřest bílý se zeleným, s máslem, holandskou omáčkou, orestovaný na másle a olivovém oleji jako příloha k masu, občas se stane součástí risotta, ale námi nejoblíbenější kombinace je se sametově hebkým, sladkokyselým cibulovým pyré.

Suroviny:
2 velké cibule
2 bobkové listy
sůl
100g cukru
60ml bílého balsamika
200ml bílého vína
100ml hovězího vývaru
150ml créme fraîche (ev. zakysané smetany)
40g kulatozrnné rýže
a velké množství zeleného chřestu

Postup:
Oloupanou cibuli zabalíme do alobalu spolu s bobkovým listem a špetkou hrubozrnné soli, každou zvlášť, a dáme na 2 hodiny péct při 140°C*. Po vychladnutí odstraníme bobkový list, šťávu uchováme.
V pánvi z cukru a vody připravíme světlý karamel. Kdo si chce vyzkoušet hardcore verzi, vodu vynechá (zkusila jsem jednou a pánev už není). Zalijeme balsamikem, přidáme rýži, víno a vývar a necháme přibližně 25minut vařit. Na závěr přidáme rozebranou cibuli včetně šťávy, prohřejeme a vmícháme créme fraîche. Celou směs rozmixujeme a propasírujeme přes jemné síto.
Zelený chřest povaříme asi 8 minut v páře, rozdělíme na talíře a přelijeme cibulovým pyré. Dobrou chuť!

* Pokud se vám nechce zapínat troubu jen pro dvě cibule, upečte je společně s něčím, co vyžaduje i vyšší teplotu, ale je potřeba čas přípravy zkrátit a hlavně si ohlídat, aby cibule nezhnědla, ev. se nespálila, protože pak by její chuť a barva byla příliš výrazná pro využití v tomhle receptu.
** Předpis je pro přípravu čtyř porcí hlavního jídla nebo 8-10 porcí předkrmu.

Štítky: , ,

Posted in Umaštěné zápisky z kuchyně 15 years ago at 14.29.

8 komentářů

8 komentářů

  1. Mňam, na chřest se těším, bude už zítra. Tvoje úprava je moc zajímavá, příště vyzkouším, mám v plánu trošku něco jiného.
    A kdo peče cibule v troubě, hodí k tomu rovnou nějaký moučník, aby řeč (trouba) nestála :-)

  2. Také máme chřestící období. Cibulový receptík se mi natolik líbí, že ho tedy vyzkouším.
    S chřestem je tu bída, ale naštěstí Německo za rohem. Tam je výběr ;-)
    Minulý víkend jsme se pěkně chřestově vyřádili na trhu ve Weidnu, opravdu paráda. U tebe to bude určitě obdobné ;-)
    Tak chřestíme s holandskou, s majonézou, k masu nebo ve slaném koláči, mňam.

  3. Jednorožec Kvě 4th 2009

    Instruoval jsem pí J, aby koupila místní, anglický chřest.
    Stál za starou Bellu.
    Dali jsme mu všechny šance – jedli ho týž den, coby předkrm. Vařený v páře, kde dolní pacičky dostaly delší doušku, než hlavičky. Servírovaný na nahřátých talířích s rozpuštěným máslem špičkové kvality a mořskou solí. Přesto propadl.
    Na vysvětlenou: pěstoval jsem kdysi na zahradě svůj chřest, rozmazloval ho chaluhami z moře – je to původem přímořská rostlina – a ta chuť nastavila laťku.

    Dnes jsme měli, jako „side dish“, dušené kopřivy, asi 10 minut po jejich sklizni na louce daleko od silnice. Hrudky másla se v nich opakovaně ztrácely. Chuť převyšovala koupený chřest. O pár hlaviček.

  4. Přidávám se k těm, co s chřestem nepochodili – to, co se prodává, je vážně nepoužitelné, a to v různých řetězcích – třeba budu mít příště více štěstí, cgtěabych zelený.
    Jednorožče, to teda jestli byly i kopřivy lepší – to už je co říct!

  5. Jednorožec Kvě 18th 2009

    Vilemino, byly!

    Pochopitelně jsme trhali jen to nejlepší, pár horních, právě se vyvinuvších, deštíkem zlíbaných křehkých lístků. Celé kopřivy byly v tip top kondici; nyní už jsou za zenitem své mladosti.
    Kondice, která je mi více, než známá. Zato mi, jako jim, přibývá na kousavosti.

  6. Vilemíno,
    o nevalné kvalitě chřestu v Česku jsem slyšela hodně a je to fakt škoda, protože tahle zeleninka je fakt úžasná. Ale sezona ještě neskončila, do sv. Jana snad na nějaký slušný narazíte.
    Zelený mi chutná i jen tak, docela syrový :)

  7. Jednorožče,
    dlouhou dobu jsem žila v domění, že na ostrovech jsou hrdí na kvalitu místního nezahrabaného chřestu. V našich končinách si člověk taky musí dát pozor, odkud chřest pochází. V běžném obchodě je to často přivandrovalec z Itálie, nejlépe když člověk nakoupí přímo na poli nebo na trhu. Nicméně i při nákupu u pole člověk musí být obezřetný. Často je k dostání u pole s řepkou olejkou :(
    Pročpak jste přestal pěstovat chřest vlastní?

  8. Jednorožec Kvě 19th 2009

    Schnytlik dear, hrdost se na ostrovech stále dá najít, při troše práce a s lucernou. Ale holt jsme naneštěstí kápli na nějaký chřest, co byl pěstován víc na rychlý zisk, než na chuť. :-((

    Chřest vlastní: zabere dost místa, nesmí se první 3 roky sklízet, 4tý rok jen lehce, pak OK. Ale tak po 15ti letech sklizně rostliny, přes veškerou péči a piplání, zeslábly. Také první ochutnání nového růstu, těsně nad zemí, nebo i pod, patřilo šnekům a slimákům. Stvoly pak rostly zmrzačené, vyhlodané.

    Kdybych měl větší zahradu, tak bych chřest znovu začal a tři roky se těšil na první chuť. Je to v pravém slova smyslu luxusní zelenina.