Amarouny k večeři
Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala.
Nudíte se a máte hlad? Zajeďte si na amarouny. A když amarouny k večeři, tak jedině od Juana Amadora v restauraci Amador (El Bulli je dost z ruky, navíc mají málo stolů).
A cože jsem to měla nedávno k večeři?
Nebyly to rybičky, skoro rybičky či indulona. Na obrázku z minulé hádanky se objevil první chod Micro Menu (tapas) Cabrales/Kdoule/Jogurt
Přiznávám bez mučení, že jsem po prvním soustu začala váhat, zda zrovna tahle restaurace je to pravé místo k naší malé soukromé oslavě. Jogurtovo-sýrové „pufíky“ a kdoulové želé v tubičce byla velice zvláštní, ne zrovna chutná záležitost (ti podivní červi v pozadí jsou okořeněné kešu oříšky, které jsme dostali k zakousnutí k aperitivu, společně s mandlemi a vynikajícími olivami).
Ančovička/Hruška/Křen tahle minijednohubka, kterou jen ti nejodvážnější slupnou rovnou z jehly (poseroutkové jako schnytlik a Koblížek si ji musí nejprve ochmatat), mi zvedla náladu, protože mi chutnala :-)
Dehydrované Chorizo/Eukalyptový med/Máta. Parádní pochoutka pro milovníky popcornu! Sušené napufované chorizo ve slaďoučké, lehce „větrové“ glazuře je geniální. Na radu obsluhy otevřeme jednu stranu papírové lodičky a sypeme rovnou do úst. Co spadne za košili, vylovíme před spaním :-)
Kachní játra/Červená řepa. Kombinace navinulé marinované řepy a sladké paštičky mne dostala a chtěla bych ještě a víc a úplně nejvíc. Prostě exploze na jazyku. Nejen chuťová. Dám půl království za „práskací“ krystalky! (Neznáte náhodou někdo výrobce té cukrovinky?)
„Strammer Max“ 2009. Variace na jedno z oblíbených, jak bych to řekla, poopičkových?, jídel – topinky se šunkou a vejcem. Křepelčí vajíčko ukryté v toastové oplatce, šunkou si můžete přiťuknout a dát ji na ex (bylo jí ukrutně málo).
„Oyster of Langen“ V puse požužláme v tekutém dusíku smažené listí a v zápětí si do ní vložíme jednosoustovou porci čehosi rosolovitého, skrytého pod bělostnou pěnou. Konzistence i chuť ústřici nápadně připomínají, ale ústřice to není (chuť snad dodává to zelené lupení). „Křoví“ z parmezánu je už jen chutnou dekorací.
Jehněčí krkovička/Kouř/Rebarbora. Ne nadarmo se říká, že to nejlepší nakonec. Tapas menu uzavírající kouřem ovoněné jemné jehněčí maso se báječně doplnilo s „oběšenci“ z marinované rebarbory obalené ve směsi pepře a cukru. Efektní a chutné. (Pokud někdo máte tip na výrobu voňavého, bílého kouře a znáte bezpečný způsob, jak ho zavřít do skleničky, sem s ním!)
Mražené Gazpacho s Marinovanou Bretonskou Sardinkou a Oro De Andalucia je prvním opravdickým chodem aktuálního menu Collection/Spring/2009. Okamžitě jsem se do sardinky s gazpachovou zmrzlinou zamilovala. Vrátila mne ve vzpomínkách o mnoho let zpět, do dob, kdy jsem chodívala „vypomáhat“ babičce do obchodu a užírala jí tam rybí salát. Byl takový kysele pikantní, červený a mohla jsem ho jíst na kila. (Pokud se pídíte po zlatě z Andalusie stejně jako já, tak je to ta tenoučká oplatka pod zmrzkou.)
Virtuální chřest s Krevetou a Hořčicí. Je to chřest nebo není? Tak trochu ano i ne. V podstatě to byla lahodná chřestová polévka vyztužená do chřestového tvaru. Sloupky se stříškou v sobě ukrývají hořčičnou omáčku a to celé doplněno o silný, chřestem ochucený bujón ve zkumavce. Ispirace na příští chřestovou sezonu?
Rouget Barbet se Špenátem, Mučenkou a Kávou. Filátko z parmice v parádní kondici a sametový špenátový protlak si mne získaly. Méně mne už bobani z marakuji a kávy a co byl ten bílý prášek v pozadí se mne neptejte. Nevím, nemám zdání, ale vím, že mi to nechutnalo.
Platýz s lanýžem, topinamburem a telecím brzlíkem. Co dodat? Na talíři spousta dobrých věcí, vzájemně se doplňujících v symfonii chutí. Ovšem mým favoritem byl jednoznačně part pod taktovkou brzlíku.
Holoubě s Řapíkatým Celerem, Zeleným Jablkem a Vlašskými Ořechy. Snad na jazyku se rozplývajíci plátek masa v jemné celerovo-smetanové omáčce se chuťově zajímavými kostičkami celerovo-jablečného rosolu. Neochutnala jsem, takže jen tlumočím Koblihova slova. Vypadalo to ale lákavě :-)
Kobe/Tokyo/Leon se Soubise, Černým Česnekem a Sojou.
Na prvním obrázku je tataráček ze slavného plemene Kobe (tiše závidím životní standard teď již snědené krávy). Na druhém delikátní svíčková. Obojí výborné a těžko se rozhodnout, čeho bych si dala pořádný nášup.
Pina Colada 2009. Kombinaci ananasu a kokosu opravdu nemám ráda, ale takhle mě docela bavila, ačkoli to bylo spíš různou texturou než chutí samotnou. Dezert o třech dějstvích uzavírá kolekci pro Jaro 2009, ale ještě zdaleka nejsme u konce.
Pequeñas Locuras čili pár blbinek na závěr. Znalci jazyka španělského ráči prominout neumělý překlad, který však zcela vystihuje podstatu věci :-)
Iced Kalamansi s Jogurtem, Cukrová Vata s Mučenkou, Čokoláda s Karamelem (zprava, horní řada). Barevné kostičky v dolní řadě: Bílá čokoláda/Křen/Červená Řepa, Arašídové Máslo/Karamel – můj velký oblíbenec, Jahody/Jogurt, Olivy/Tmavý Chléb.
GIn Tonic 2009 byl luxusní tečkou na závěr. Osvěžil a spláchnul ohromné množství pozřeného jídla a vzhledem k malému množství obsaženého alkoholu byl vhodný i pro řidiče.
Ač zpočátku na pochybách, nakonec se ukázalo, že si Mistr Amarounů Amador ty svoje mišelíny zaslouží a že dokáže pobavit nejen chuťové buňky. A jestli to příští rok zas nevyjde v El Bulli, tak se sem rozhodně vrátíme.
Štítky: Juan Amador, molekulární kuchyně, restaurace, restaurace Amamdor
Schnytliku, co slovo, to perla. Dalo by se to vydat knižně! Nominuji na nejlepší článek roku!
No tohle je ale nádhera! :) Tiše (no teď už i hlasitě) závidím :)
Teda to je nádhera …ještě jsem chtěla napsat, že závidím a všimla jsem si, že úplně to samé je v příspěvku nade mnou. Těma fotkama se budu kochat ještě víckrát.
U téhle reportáže se nemůže nikdo nudit ani chvilku :-) Je plná překvapivých chutí a neotřelých nápadů, jak vtipně servírovat „křoví z parmezánu“, toastovou oplatku s utajeným křepelčím vejcem a přiťuknout si šunkou :-))) Zábava od prvího do posledního sousta!
Jo, to mě baví :-)
Velmi vyvedená reportáž, zábavná, obzory rozšiřující a chuťové buňky probouzející. Značka ideál :)
Velice zajímavé. Neustále to ve mě ale vyvolává pocit scifi – vizuálně – jak servírované pokrmy, tak nádobí, na kterém je podávané.
óóó, děkuji uctivě za pozitivní ohlasy :-) Já to scifi jen ofotila (a ještě blbě, jenže jídlo bylo v tu chvíli důležitější než jak dopadnou fotky) a s(ež…)nědla. Poklona patří mistru Amadorovi.
*nemám zdání, ale vím, že mi to nechutnalo*
Dodává to vaší celé velice čtivé a koukatelné reportáži punc upřímnosti. Oceňuji.
Docela také obdivuji vaši odhodlanost rozptylovat se focením!
Díky.
Pěkný článek a ještě lepší fotky! Až se mi sbíhají sliny na jazyku a přitom musím vzít zavděk ne tak božsky vypadající stravou, co je zrovna po ruce :)))
Mám dobrý typ na ochutnání „amarounů“ v praze – FAMA GRAND Vladisalvova 17, každý čtvrtek tam dělají molekulární kuchyni a mixologii od 15Kč !!!
Díky za upozornění :-) Snad někomu příjde k chuti a pokud budeme mít cestu kolem (přeci jen to máme do staré vlasti trošku z ruky :-)), tak zkusíme navštívit.