Se Schnytlikem v kuchyni

  Next Post:

Amarouny k večeři

Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala.

Nudíte se a máte hlad? Zajeďte si na amarouny. A když amarouny k večeři, tak jedině od Juana Amadora v restauraci Amador (El Bulli je dost z ruky, navíc mají málo stolů).

A cože jsem to měla nedávno k večeři?
Nebyly to rybičky, skoro rybičky či indulona. Na obrázku z minulé hádanky se objevil první chod Micro Menu (tapas) Cabrales/Kdoule/Jogurt

Přiznávám bez mučení, že jsem po prvním soustu začala váhat, zda zrovna tahle restaurace je to pravé místo k naší malé soukromé oslavě. Jogurtovo-sýrové „pufíky“ a kdoulové želé v tubičce byla velice zvláštní, ne zrovna chutná záležitost (ti podivní červi v pozadí jsou okořeněné kešu oříšky, které jsme dostali k zakousnutí k aperitivu, společně s mandlemi a vynikajícími olivami).

Ančovička/Hruška/Křen tahle minijednohubka, kterou jen ti nejodvážnější slupnou rovnou z jehly (poseroutkové jako schnytlik a Koblížek si ji musí nejprve ochmatat), mi zvedla náladu, protože mi chutnala :-)

Dehydrované Chorizo/Eukalyptový med/Máta. Parádní pochoutka pro milovníky popcornu! Sušené napufované chorizo ve slaďoučké, lehce „větrové“ glazuře je geniální. Na radu obsluhy otevřeme jednu stranu papírové lodičky a sypeme rovnou do úst. Co spadne za košili, vylovíme před spaním :-)


Kachní játra/Červená řepa. Kombinace navinulé marinované řepy a sladké paštičky mne dostala a chtěla bych ještě a víc a úplně nejvíc. Prostě exploze na jazyku. Nejen chuťová. Dám půl království za „práskací“ krystalky! (Neznáte náhodou někdo výrobce té cukrovinky?)

„Strammer Max“ 2009. Variace na jedno z oblíbených, jak bych to řekla, poopičkových?, jídel – topinky se šunkou a vejcem. Křepelčí vajíčko ukryté v toastové oplatce, šunkou si můžete přiťuknout a dát ji na ex (bylo jí ukrutně málo).

„Oyster of Langen“ V puse požužláme v tekutém dusíku smažené listí a v zápětí si do ní vložíme jednosoustovou porci čehosi rosolovitého, skrytého pod bělostnou pěnou. Konzistence i chuť ústřici nápadně připomínají, ale ústřice to není (chuť snad dodává to zelené lupení). „Křoví“ z parmezánu je už jen chutnou dekorací.

Jehněčí krkovička/Kouř/Rebarbora. Ne nadarmo se říká, že to nejlepší nakonec. Tapas menu uzavírající kouřem ovoněné jemné jehněčí maso se báječně doplnilo s „oběšenci“ z marinované rebarbory obalené ve směsi pepře a cukru. Efektní a chutné. (Pokud někdo máte tip na výrobu voňavého, bílého kouře a znáte bezpečný způsob, jak ho zavřít do skleničky, sem s ním!)

Mražené Gazpacho s Marinovanou Bretonskou Sardinkou a Oro De Andalucia je prvním opravdickým chodem aktuálního menu Collection/Spring/2009. Okamžitě jsem se do sardinky s gazpachovou zmrzlinou zamilovala. Vrátila mne ve vzpomínkách o mnoho let zpět, do dob, kdy jsem chodívala „vypomáhat“ babičce do obchodu a užírala jí tam rybí salát. Byl takový kysele pikantní, červený a mohla jsem ho jíst na kila. (Pokud se pídíte po zlatě z Andalusie stejně jako já, tak je to ta tenoučká oplatka pod zmrzkou.)

Virtuální chřest s Krevetou a Hořčicí. Je to chřest nebo není? Tak trochu ano i ne. V podstatě to byla lahodná chřestová polévka vyztužená do chřestového tvaru. Sloupky se stříškou v sobě ukrývají hořčičnou omáčku a to celé doplněno o silný, chřestem ochucený bujón ve zkumavce. Ispirace na příští chřestovou sezonu?

Rouget Barbet se Špenátem, Mučenkou a Kávou. Filátko z parmice v parádní kondici a sametový špenátový protlak si mne získaly. Méně mne už bobani z marakuji a kávy a co byl ten bílý prášek v pozadí se mne neptejte. Nevím, nemám zdání, ale vím, že mi to nechutnalo.


Platýz s lanýžem, topinamburem a telecím brzlíkem. Co dodat? Na talíři spousta dobrých věcí, vzájemně se doplňujících v symfonii chutí. Ovšem mým favoritem byl jednoznačně part pod taktovkou brzlíku.

Holoubě s Řapíkatým Celerem, Zeleným Jablkem a Vlašskými Ořechy. Snad na jazyku se rozplývajíci plátek masa v jemné celerovo-smetanové omáčce se chuťově zajímavými kostičkami celerovo-jablečného rosolu. Neochutnala jsem, takže jen tlumočím Koblihova slova. Vypadalo to ale lákavě :-)

Kobe/Tokyo/Leon se Soubise, Černým Česnekem a Sojou.
Na prvním obrázku je tataráček ze slavného plemene Kobe (tiše závidím životní standard teď již snědené krávy). Na druhém delikátní svíčková. Obojí výborné a těžko se rozhodnout, čeho bych si dala pořádný nášup.

Pina Colada 2009. Kombinaci ananasu a kokosu opravdu nemám ráda, ale takhle mě docela bavila, ačkoli to bylo spíš různou texturou než chutí samotnou. Dezert o třech dějstvích uzavírá kolekci pro Jaro 2009, ale ještě zdaleka nejsme u konce.

Pequeñas Locuras čili pár blbinek na závěr. Znalci jazyka španělského ráči prominout neumělý překlad, který však zcela vystihuje podstatu věci :-)
Iced Kalamansi s Jogurtem, Cukrová Vata s Mučenkou, Čokoláda s Karamelem (zprava, horní řada). Barevné kostičky v dolní řadě: Bílá čokoláda/Křen/Červená Řepa, Arašídové Máslo/Karamel – můj velký oblíbenec, Jahody/Jogurt, Olivy/Tmavý Chléb.

GIn Tonic 2009 byl luxusní tečkou na závěr. Osvěžil a spláchnul ohromné množství pozřeného jídla a vzhledem k malému množství obsaženého alkoholu byl vhodný i pro řidiče.

Ač zpočátku na pochybách, nakonec se ukázalo, že si Mistr Amarounů Amador ty svoje mišelíny zaslouží a že dokáže pobavit nejen chuťové buňky. A jestli to příští rok zas nevyjde v El Bulli, tak se sem rozhodně vrátíme.

Štítky:, , ,

Posted in Projedený památníček 9 years, 9 months ago at 21.43.

11 comments

11 Replies

  1. Schnytliku, co slovo, to perla. Dalo by se to vydat knižně! Nominuji na nejlepší článek roku!

  2. No tohle je ale nádhera! :) Tiše (no teď už i hlasitě) závidím :)

  3. Teda to je nádhera …ještě jsem chtěla napsat, že závidím a všimla jsem si, že úplně to samé je v příspěvku nade mnou. Těma fotkama se budu kochat ještě víckrát.

  4. U téhle reportáže se nemůže nikdo nudit ani chvilku :-) Je plná překvapivých chutí a neotřelých nápadů, jak vtipně servírovat „křoví z parmezánu“, toastovou oplatku s utajeným křepelčím vejcem a přiťuknout si šunkou :-))) Zábava od prvího do posledního sousta!

    Jo, to mě baví :-)

  5. Velmi vyvedená reportáž, zábavná, obzory rozšiřující a chuťové buňky probouzející. Značka ideál :)

  6. Velice zajímavé. Neustále to ve mě ale vyvolává pocit scifi – vizuálně – jak servírované pokrmy, tak nádobí, na kterém je podávané.

  7. óóó, děkuji uctivě za pozitivní ohlasy :-) Já to scifi jen ofotila (a ještě blbě, jenže jídlo bylo v tu chvíli důležitější než jak dopadnou fotky) a s(ež…)nědla. Poklona patří mistru Amadorovi.

  8. Jednorožec Čvn 23rd 2009

    *nemám zdání, ale vím, že mi to nechutnalo*

    Dodává to vaší celé velice čtivé a koukatelné reportáži punc upřímnosti. Oceňuji.
    Docela také obdivuji vaši odhodlanost rozptylovat se focením!
    Díky.

  9. Pěkný článek a ještě lepší fotky! Až se mi sbíhají sliny na jazyku a přitom musím vzít zavděk ne tak božsky vypadající stravou, co je zrovna po ruce :)))

  10. Mám dobrý typ na ochutnání „amarounů“ v praze – FAMA GRAND Vladisalvova 17, každý čtvrtek tam dělají molekulární kuchyni a mixologii od 15Kč !!!

  11. Díky za upozornění :-) Snad někomu příjde k chuti a pokud budeme mít cestu kolem (přeci jen to máme do staré vlasti trošku z ruky :-)), tak zkusíme navštívit.